Často se stává, že se naplní scénář českého klasika. Že totiž prvek očekávání je střídán prvkem zklamání. Tak je to bohužel i v případě kroměřížské starostky Daniely Hebnarové. Když bylo jasné, že město povede, mnoho lidí si od toho slibovalo zlepšení poměrů, hlavně jeho jakési zkulturnění. Nejen proto, že je to žena, ale i proto, že měla ke kultuře vždy blízko, jako by do dnešní ODS ani nepatřila.
Bohužel, už do základů se však dostal podezřelý prvek v podobě velké koalice. A taky se hned začala projevovat starostčina nezkušenost, zejména v technických záležitostech. Na schůzích zastupitelstva bylo vidět, že se v mnoha věcech neorientuje, čehož obratně využíval místostarosta a její předchůdce ve funkci Miloš Malý z koaliční ČSSD. Úspěšně se mu dařilo vytvářet dojem, že je to on, kdo vede radnici i nadále. Kdo čekal, že Hebnarová rázně otočí radničním kormidlem, tak musel být zklamán.
Ještě větší zklamání jej však čekalo při sérii výběrových řízení. První důležité proběhlo na post ředitele Domu kultury. Už tehdy se po městě říkalo, že vítěz je známý předem. Stal se jím Jiří Králík, na jedné straně výrazná osobnost, na druhé straně člověk, jehož doprovází finanční stíny z minulosti. A skutečně: nabídka Domu kultury se výrazně zlepšila, o jeho hospodaření však panují silné pochybnosti. A teď už se stále hlasitěji mluví o tom, že jeho dny jsou sečteny. A pak už to bylo jen horší a horší. Je to krásně vidět na postu tajemníka městského úřadu.
Daniela Hebnarová se rozhodla této funkce zprostit Josefa Menčla. Na tomto místě měl podle ní být mladý, energický, moderní a jazykově vybavený manažer. Tyto předpoklady Menčl opravdu nesplňoval, všechno avšak vyvinulo tak, že se to nebezpečně podobá frašce.
Menčl opravdu jako tajemník skončil, jakousi zvláštní shodou okolností však na radnici vznikl nový odbor informatiky a na místo jeho vedoucího bylo vypsáno výběrové řízení. Přihlásil se jediný uchazeč – Josef Menčl. Pochopitelně vyhrál. A i sama starostka tehdy poznamenala, že toto výběrové řízení bylo podivné. Neměl jim však být konec.
Samozřejmě se po městě mluvilo o tom, že všechno bylo domluveno předem. A mluvilo se stejně, když byl vypsán konkurs na místo tajemníka. Na radnici šel hlas, že celé divadlo je součástí vyššího plánu, totiž dostat na tento post bývalého okresního policejního ředitele Františka Dočekala. Mnozí, kteří by o toto místo jistě stáli, se tak do konkursu nepřihlásili. Zůstalo v něm jen pár outsiderů a Dočekal mohl slavně zvítězit a pokračovat tak v raketové kariéře, kterou pár měsíců předtím odstartoval tím, že vyhrál další konkurs – na vedoucího odboru dopravy. A už tehdy kolovalo městem silné podezření, že konkurs byl ušit na míru právě jemu.
Starostka přitom musela vědět, že jde o bývalého komunistu. Zřejmě jí to nevadilo, což by se snad u šéfa dopravy dalo pochopit, u tajemníka, který je vlastně ředitelem celého úřadu a rozhoduje o personálních otázkách, je to však přinejmenším zarážející. Kromě toho kde kdo na radnici ví, že nový tajemník má ve skříni kostlivce v podobě podezření, že ještě jako policejní ředitel zavinil dopravní nehodu s alkoholem v krvi. Nic z toho však starostce nevadilo.
Ale i kdybychom tyto věci nebrali v potaz, podívejme se, jak jsou naplněna kritéria, kvůli nimž musel jeho předchůdce skončit. Splňuje z nich snad jediné – energičnost. Možná bude dobrým drábem, kdo jej však slyšel se vyjadřovat, nemůže si dělat iluze. Jeho ptydepe pochází evidentně z dob reálného socialismu a je obohaceno jen o několik málo nových pracně osvojených výrazů. Jako osobnost rozhodně nepůsobí důvěryhodným dojmem, právě naopak.
Za této situace však jeho vliv na radnici sílí. Vzniká jakýsi nový odbor a říká se, že Dočekal se tam chce obklopit svými lidmi. A připravuje se další konkurs, tentokrát na ředitele městské policie. Jistě nepřekvapí, že i tentokrát se mluví o tom, že vítěz je znám dopředu. Má to být Dočekalův bývalý spolupracovník od policie, muž, jenž jezdí v autě s VIP poznávací značkou. Tentokrát se starostka prý dala slyšet, že on to nebude. Výborně, super. Je jen zajímavé, jak to u všech všudy ví?
