V obecních volbách v červnu 1919 byli do té doby po dlouhé desetiletí městu vládnoucí politicky orientovaní katolíci (Katolicko-národní strana) poraženi, jejich nyní už přejmenovaná Československá strana lidová skončila druhá mezi prvními sociálními demokraty a třetími národními demokraty, čtvrtí byli národní socialisté.
Lidovcům bylo vyčítáno, že byli příliš loajální k habsburské dynastii a monarchii, zkrátka že byli zadobře s režimem bývalého Rakousko-Uherska. Za první světové války byl kroměřížským starostou člen Katolicko-národní strany Metoděj Barták a jeho předchůdci v úřadu starosty Veselský a Pištěcký byli též zástupci tzv. politických katolíků.
Od těch obecních voleb v červnu 1919 se stal na dalších více než 20 let starostou Kroměříže národní demokrat, ctitel prezidenta Masaryka a školní inspektor Josef Jedlička i když jeho národní demokraté skončili v těch volbách 1919 až třetí. Sociální demokraté obsadili Janem Hoštem prvního náměstka starosty a za lidovce se stal vikář kapituly u sv. Mořice Ladislav Janča druhým náměstkem starosty, šlo o zastánce křesťansko-sociální politiky ve straně.
Možná i kvůli tomu byly v Kroměříži vánoční svátky za tzv. I. republiky slaveny hlavně v domácnostech a v kostelech, k nějakým velkým veřejným vánočním produkcím, které by organizovalo město, nedocházelo.
V kroměřížských rodinách byly svátky slaveny vesměs tradičně, r. 1930 - v Kroměříži 18.546 obyvatel z toho 14.642 římských katolíků, 2.456 členů československé církve, 409 evangelíků, 382 židovského vyznání, 100 pravoslavných, 61 řeckokatolíků, 30 lidí nějakého jiného vyznání a 466 bez vyznání. Tady se v naprosté většině svátky slavily tradičně po římsko-katolicku.
Rodiny vesměs na Štědrý den na hřbitově zapálily svíčku u rodinného hrobu, daly na hrob chvojí ze stromku nebo jmelí, zavzpomínaly na mrtvé, k večeru už byla večeře – rybí nebo houbová polévka, smažený kapr, pečená štika nebo kapr v rosolu a něco sladkého. Alkohol pro dospělé podle chuti nebyl tabu, neboť „ryba musí plavat“. Pak přišlo k rozdávání dárků u rozsvíceného stromku – voskové svíčky – jako stromek užili jedličku nebo smrček. Kolem jedenácté se šlo na půlnoční mši do kostela.
Členové každé z výše uvedených církví slavili svátky trochu po svém jinak – evangelíci, pravoslavní, československá církev (dnes Církev čsl. husitská) slavili svátky jistě podobně jako dnes, tedy pravoslavní o něco později než ostatní.
Židé slavívali před křesťanskými vánocemi svůj svátek Chanuka – je podobný křesťanským vánocím zvykem zapalování svíček na svícnu (chanukovém) či chanukové lampě – zažínání světla tu prostě přítomno je, o svátku dostává mládež peněžité dárky.
Navíc v mnohých židovských rodinách v Kroměříži, aby měly děti radost, taky nastrojili stromeček a dávali pod něj dětem na vánoce nějaké dárky, aby je to nemrzelo, že jiné děti dárky dostávají a ony ne – takže měli svátky dva. Brali to prostě jako kulturní tradici i s rybou k večeři.
Pokud jde o politickou orientaci, tak v rodinách sociálních demokratů, národních socialistů nebo národních demokratů až tak nábožensky jako v mnoha rodinách lidovců Štědrý den či Boží hod neprožívali, ale pěkné vánoce se stromkem, dárky, štědrovečerní večeří či koledami pro děti jistě udělali.
Katolíci a lidovci se posmívali vypjatým komunistům, co to chtějí s tradičními svátky udělat třeba článkem v Pozorovateli, listě lidové strany vycházejícím v Kroměříži, vyšel 20. prosince 1928:
„Vánoční program československého komunisty. Rozvinuje ho Rudý večerník. Praví v něm: I my máme vánoce – ale jsou to vánoce rudé! V dělnických rodinách nemá místo pověra o ‚Ježíškovi‘, který naděluje ‚hodným‘. Můžeme vánoc využít nejlépe pro vysvětlení dětem třídních rozdílů. Bohatým uličníkům všechno – nejhodnějším dětem nic: protože ti bohatí nám dnes všechno dobré snědli sami. Musíme se bránit. Na našem stromku nejsou andílkové, na tom visí pěticípá hvězda. Povíme dětem, co znamená. Nestavíme betlémy, ale koupíme dětem knihu o Krasinovi, plnou odvahy a síly a naučíme je milovat statečné ruské soudruhy. Z bílých, tajemných svátků, s legendami zašlých staletí, uděláme rudé dni, s velkou, živou vírou v osvobození chudých, v sociální revoluci.“
Stromky se prodávaly za I. republiky na Riegrově náměstí a mělo to svou symboliku, protože to náměstí už koncem 19. století a pak za německé okupace mělo název Zelený trh a běžně se mu tak říkalo Zelený rynek, protože se tam v dny trhu prodávala zelenina, ovoce, květiny, dřevo. Centrum obchodu s vánočními stromky a jmelím tady bylo kolem sloupu Nejsvětější Trojice. Ryby, tedy hlavně kapři a občas štika, se zase prodávaly na Velkém náměstí (v té době Masarykovo) a dost kupodivu byly vybírány z napuštěné kašny.
Na tomto náměstí asi tak v místech jako dnes stával velký městský vánoční strom a zase to bylo skoro tradiční, protože nedaleko tohoto místa rostly v prostoru před dnešním zruinovaným hotelem Haná dva krásné vzrostlé kaštany, než jeden z nich roku 1848 revoluční studenti na protest proti konzervativnímu vedení radnice a piaristického gymnázia skáceli.
Ale jak už jsem uvedl, vedle těch obvyklých domáckých slavností přišla v době mezi světovými válkami, v době velkého odklonu od katolicismu, odklonu od Říma a naopak v době začínajícího přijímání vánoc hlavně jako svátků se stromkem a bohatým ježíškem, katolická církev v Kroměříži s tradicí tzv. jesličkových slavností.
Poprvé se jesličková slavnost uskutečnila v kolegiátním kostele sv. Mořice v roce 1925 na Svátek Narození Páně, tedy 25. prosince, o třetí hodině odpolední a pak každý rok u sv. Mořice ve stejný čas.
Jesličkové slavnosti podle svého gusta začali brzy pořádat v dalším velkém kroměřížském kostele - sv. Jana Křtitele - františkáni, kteří chrám dostali roku 1927 od olomouckého arcibiskupství spolu s blízkou kolejí (dnešní konzervatoř P. J. Vejvanovského) pro konvent. Františkánský termín pro pořádání jesličkových slavností byl na Slavnost Zjevení Páně – tedy občansky na Tři krále, rovněž ve tři hodiny odpoledne.
A aby těch jesličkových slavností nebylo dost, pořádal tu svou od roku 1929 i třetí velký katolický kroměřížský kostel, farní kostel Nanebevzetí Panny Marie. A zase v jiném termínu – o Svátku sv. Rodiny o půl třetí. Pořadatel slavnosti u Panny Marie, kterým byl farní úřad, vysvětloval, že „jakkoli naše něžné slovanské betlemy samy dojemně mluví k srdcím věřících“, působí konání těchto jesličkových slavností ve vánoční době „jako velmi vhodný prostředek na osvěžení a prohloubení víry i ducha náboženského“.
Předchůdkyněmi jesličkových slavností pořádaných u Panny Marie farním úřadem byly jesličkové pobožnosti, které zde předtím pořádala kroměřížská Mariánská družina, jejich pobožnosti vždy měly být „krásné a tklivé“.
Jesličkové slavnosti se lišily podle toho, kdo a v který svátek jesličkovou slavnost pořádal.
Právě v kostele Panny Marie šlo o doplněk ranní pobožnosti členek Svazu katolických paní a dívek, odpoledne měla při jesličkové slavnosti čerpat u jesliček společně s dětmi jejich mateřská srdce lásku k Jezulátku.
U františkánů, tedy v kostele sv. Jana, postavili na Tři krále kazatelnu doprostřed kostela. Z ní kázaly děti ve verších coby zplnomocněnci Ježíšovi „a to, nota bene, děvčata!“
V kostele sv. Mořice vždy zahajoval slavnost promluvou kanovník Ludvík Kašpar. Jeden rok mluvil o božském Jezulátku, jindy o vánoční radosti, další o Ježíškovi - hlasateli chudoby, pokory a lásky a v roce 1934 na téma: Co nám přináší v dnešní pohnuté době Ježíšek v jesličkách.
Jinak se hlavní část programu příliš nelišila. Sbor Mariánské družiny za výpomoci dětí ze škol, děvčata secvičená františkány nebo smíšený sbor spolku Sušil – všichni zpívali v kostelech koledy a vánoční písničky. Většinou je děti prokládaly básničkami. Jesličkové slavnosti probíhaly u betlému, u sv. Mořice byl zpočátku betlém jeden „moderní“ – věnovaný kostelu Vilémem Povondrou (1857-1923) majitelem pohřebního ústavu a později knihkupectví, který proslul svou kandidaturou na Valašsku v říšských volbách roku 1907 proti Masarykovi. Později přibyl ještě jeden betlém a přibývala vylepšení. Třeba v roce 1926 uchvacoval u sv. Mořice „srdce i oči dospělých a zvláště dítek i nový Ježíšek nad svatostánkem v Bolestné kapli ozářený elektrickými žárovkami“.
Básně, písně, koledy přednášela děvčata z improvizované malé kazatelny postavené u sv. Mořice před betlémy, kolem nichž byly rozestavěny vánoční stromky. Vrcholem slavnosti bylo přinášení darů dětmi oděnými bíle nebo častěji krojích Ježíškovi – šlo o med, podušku, housličky, beránka, holoubky, husičku či velký hanácký koláč přinesený malým děvčetem v hanáckém kroji. Slavnost byla zakončena zpravidla zpěvem Narodil se Kristus Pán.
