První článek vyšel na těchto stránkách 9. ledna 2012. Hledali jsme proto někoho, kdo by nám k prvním narozeninám od plic vynadal. Ne že bychom se přetrhli, třeba podnikateli Pavlu Halasovi jsme se marně pokusili dovolat jenom jednou, a na paní ředitelku gymnázia Janu Poláchovou jsme zapomněli úplně. Nemůžete ale říct, že jsme se nesnažili.
„Já to vnímám velmi pozitivně. Pokud se někdo zrovna nenaváží do mě, hahaha“ řekl Kroměřížanovi k prvním narozeninám podnikatel Radovan Křemeček, na jehož záměr přeměny hotelu Podhoran na ubytovnu pro „nepřizpůsobivé“ Kroměřížan upozornil jako první, a udělal z něj tak celonárodní mediální hvězdu. „A vím, že dost lidí to sleduje,“ dodal.
Vaše nadávky tak tradičně očekáváme v diskusi. Na konci tohoto textu však na (sebe)kritiku dojde, a dočkáte se také šokujícího odhalení. Prozatím nám ale dovolte seznámit vás s výsledky naší miniankety k prvnímu výročí Kroměřížana.
Z oslovených respondentů se nás asi nejvíc dotkl ředitel Muzea Kroměřížska Jiří Stránský. „Přiznám se, že jsem o tomto webu neměl potuchy, takže díky za upozornění.“ To je hodně chladná sprcha.
Když nám na naši otázku, co Kroměřížan za rok své existence přinesl, odpoví zastupitel Jan Žárský „nemohu posoudit,“ tolik to nebolí. Ale Stránský? Vždyť jeho podpisem pod svou peticí za demolici zámku se Kroměřížan letos v červnu chlubil jako podomní prodejce. „Obsahově dobré, svižné i vtipné, užitečné,“ shrnul Stránský aspoň svůj první dojem. Ještě že tak.
Demolice sýpky na Velehradské, proti níž zmíněná petice protestovala, byla vlastně tím, co dalo Kroměřížanovi vzniknout. Laxnost hraničící s arogancí, s jakou šly úřady na ruku nejasnému podnikatelskému záměru, byly totiž poslední kapkou. Myšlenka na otevřený self-made komunální blog, kvasící do té doby po hospodách bezmála dva roky, se tak přesně před rokem změnila v čin.
Demolici sýpky se tehdy zabránit nepovedlo, své malé úspěchy ale Kroměřížan zaznamenal. Nemyslíme tím tlusté zářezy typu, že miliardář Karel Janeček vůbec poprvé z celé republiky přednesl svou vizi pozitivní evoluce na pozvání naší redakce v místním Starém pivovaru (díky radnici za sál zdarma).
Myslíme tím věci jako květnové setkání občanů a zástupců radnice ohledně plánovaného kácení stromů na Kollárově ulici svolané zastupitelem Richardem Kremlem právě na těchto stránkách. Radnice tehdy chtěla vykácet všechny stromy a nahradit je novými. To hodně lidí naštvalo, přišlo jim to moc radikální. Po procházce ulicí se ale u radnice s odpovědnými úředníky dohodl kompromis, s kterým byly spokojeny obě strany.
Malý krok pro Kroměřížana, velký skok pro Kroměříž. Stačí se potkat. Proto jsme také velmi rádi za zastupitele, kteří se k nám nebojí přijít s nepopulárním názorem a čelit často velmi tvrdé aréně v diskusi pod článkem. V tomto ohledu má filmově řečeno „největší koule“ asi Karel Holík. Ze stejných důvodů si snad ještě víc ceníme každého textu od „obyčejného“ čtenáře. A těch jsme přesně rok od prvního článku měli na facebooku bez dvou rovného půl tisíce.
Drobný metál nám udělil zastupitel Arnošt Škrabal. „Kroměřížan.cz přinesl pohled na dění z jiného úhlu, což je vždy dobře a jistě nelze očekávat, že bude kopírovat oficiální stanoviska radnice,“ napsal.
Možná tak nepřímo vysvětlil, proč je Kroměřížan podle našich informací na radnici čtení tak populární, až údajně zakazované. „Mě jste velice potěšili posledními dvěma příspěvky: účast na zastupitelstvu a článek o tajemníkovi, super,“ potvrdila Kroměřížanovi jedna z pracovnic radnice.
Na samý konec této smradlavě sebechvalné ódy jsme si nechali postřeh od našeho pravidelného přispěvatele zastupitele Pavla Motyčky, který tak vlastně chválí i sám sebe.
„Beru to jako důležitý počin a myslím si, že vliv Kroměřížana je mnohdy skrytý, ale o to významnější. Ony velké věci nevznikají v humbuku, ale v tichu a dlouhodobě. Zlo se snaží být ututláno, zamlženo a vy se snažíte o pravý opak a to je důležité - co největší otevřenost.“
Ano, o otevřenost nám jde skutečně především. Za další úspěch si proto dovolujeme považovat to, že na základě našich článků dva zastupitelé interpelovali vedení radnice na téma plíživé cenzury, kterou úřad zavedl v usneseních zastupitelstva.
O to víc nás ale zároveň mrzí, že nedostatek otevřenosti je naopak občas vytýkán Kroměřížanovi.
„U některých článků by možná bylo záhodno, aby se autor podepsal,“ řekl Kroměřížanovi Radovan Křemeček. Sám si ale hned odpověděl: „Možná by si ale někdo vykopal hrob, kdyby tam napsal své jméno.“ Možnost autorů zachovat si pseudonym proto zachováme. To samé platí pro diskusi pod články. Ta je sice tvrdá, je to ale nutná daň za svobodu názoru. A kdo internetové diskuse zná, snad potvrdí, že Kroměřížan je v tomto ohledu vcelku solidní.
Další výtku si ale bereme k srdci: „Chybí mi tam, kdo za tím stojí, nějaká redakce,“ napsal nováček na našich stránkách, ředitel Muzea Jiří Stránský. Neslyšíme to prvně a narozeniny jsou dobrá příležitost to změnit. Tolik tedy sebekritika a tady je to slíbené šokující odhalení. Členové vaší redakce v abecedním pořádku:
• Gremlica Petr: grafika, obrázky
• Kroutil Vít: web, texty
• Navrátil Vojtěch: texty
• Toman Karel, ml.: texty, titulky
