Realizaci dalšího velkého „tvrdého“ projektu připravuje kroměřížská radnice. Bude-li žádost schválena, můžeme se v nejbližších měsících a letech těšit na úpravu některých veřejných prostranství v centru města. Podle všeho se zdá, že všechna plánovaná opatření mají jednoho společného jmenovatele – novou městskou architektku Radmilu Vraníkovou. Protože brzy uplyne první výročí jejího nástupu do funkce, nabízí se příležitost zároveň se trochu poohlédnout a zhodnotit, co tato nově zřízená pozice městu přináší.
Nové koště dobře mete
Projekt, který počítá s úpravou nástupní plochy u Květné zahrady a prostranství u kostela Panny Marie, státního gymnázia, zámku a řeznictví ve Vodní ulici, je zatím posledním vyvrcholením série podobně orientovaných aktivit. Každé volební období přináší kroměřížským veřejným prostranstvím jistou dávku perverze – v předminulém to bylo překotné dláždění, v tom minulém trochu přeceňovaná role opravy Hanáckého náměstí a konečně v tom současném se jedná o tento projekt. Všechno výše zmíněné přineslo a přináší městu jistý užitek, který však (přes fakt, že tyto investice jsou kofinancovány z externích zdrojů) neodpovídá městem vynaložené ceně. Bohužel v negativním slova smyslu.
Radmila Vraníková má přitom jistě spoustu dobrých nápadů – ještě teď si živě vzpomínám na její několik let starý novinový rozhovor, který vyšel pod výmluvným titulkem „Pouhé dláždění městu prospěch nepřináší“. Také po nástupu na radnici se činila: vytvořila na toto téma veřejnou anketu, přičemž jen samotná realizace tohoto počinu je v Kroměříži záležitostí zcela raritní, a proto za tuto aktivitu budiž pochválena. O to větší je škoda, že radnice o výsledcích dosud podrobněji neinformovala, pouze je v tichosti zveřejnila. Ovocem zmíněné ankety se patrně stal nový projekt, na jehož pravděpodobnou realizaci jako první upozornily Infonoviny ve svém prosincovém čísle.
Exhalační turismus
Projekt sám míří správným směrem, přesto jeho podoba vypovídá o jisté dávce neumětelství jeho tvůrců. Předně, vytvářet místo k odpočinku asi 30 metrů od hlavního průtahu městem je čiré bláznovství, nota bene když je vedle možno využít množství laviček u autobusové zastávky na Milíčově náměstí. Stačí jen přejít ulici. Pokud už někdo měl nutkavou snahu vytvářet venkovní posezení studentům státního gymnázia, mohl nové odpočívadlo posunout směrem ke Gigantu, kam se od projíždějících aut dostane méně hluku. I zde se však lavičky nacházejí, otázkou tedy zůstává, co nového má odpočívadlo u gymnázia přinést a komu vlastně.
Zcela samostatnou kapitolou je stavba nástupní plochy u Květné zahrady. Upřímně se přiznám, že nerozumím tomu, co je natolik nevyhovujícího na jednom z nejrovnějších asfaltových povrchů ve městě. Aby toho nebylo málo, turisté mířící do Libosadu mohou využít i novou nástupní plochu na nedalekém Hanáckém náměstí, jejíž nedávná rekonstrukce byla vysvětlována mj. právě potřebou vzniku důstojného a blízkého výchozího místa ke Květné zahradě. Je nabíledni, že jen tato „legrace“ stojí daňové poplatníky 10 milionů Kč, z čehož město uhradí 3 miliony (více z jednání ZMK z 15. 11. 2012 pod bodem XXIV. B)
Mírný pokrok v mezích zákona
Paní Vraníková vnesla jistou dávku inovativnosti do kroměřížského rybníka, celkový umělecký dojem tohoto opatření však dává tušit, že těžiště moci neochvějně setrvává na svém místě. Podstata problému tkví v tom, že ve městě bude vždy dostatek podobných ploch, do nichž bude možno „ulít“ peníze. Pokud bychom sečetli veškeré investované částky do podobných projektů v uplynulých třech volebních obdobích, došli bychom zcela nepochybně k devítimístné částce. Za tento objem financí by bylo možno vyřešit daleko strategičtější problémy, třeba postavit druhý most přes Moravu nebo pokročit s protipovodňovými opatřeními. Autoři projektu by výše zmíněný příklad s cenou nástupní plochy pravděpodobně hájili tvrzením, že získali pro město cenných 7 milionů Kč. To je nepochybně pravda, tou je však i tvrzení, že město zbytečně utratí 3 miliony Kč, které mu budou chybět jinde. Objem finančních prostředků získaných z dotací EU je představiteli města slepě a účelově předkládán jako hlavní kritérium naší úspěšnosti, aniž by se hlouběji analyzovala reálná potřebnost těchto výdajů. Fakt, že Kroměříž neodkládá bokem finanční prostředky na dlouhodobě strategické projekty je důkazem, že realizovaná „tvrdá“ opatření jsou jen pomníčkem, který musí vládnoucí garnitura stihnout vyleštit do následujících komunálních voleb.
