Na počátku března letošního roku vyšel v Týdeníku Kroměřížska text uvolněné předsedkyně výboru pro regeneraci MPR a pro rozvoj města Ing. Blanky Šimůnkové (ODS) s názvem "Byla rekonstrukce kina Nadsklepí nutná?", který posléze vyšel i v radničním Kroměřížském zpravodaji, hájící výslednou podobu rekonstrukce kina. Dovolím si reagovat na některé pasáže zmíněného textu.
Předně, již nadpis textu paní Šimůnkové je naprosto zavádějící. Hlavní spornou otázkou nebylo zda ano či ne, ale zdali za takovou cenu. Píše-li paní zastupitelka, že „u rekonstrukcí je běžné, že až v jejich průběhu se ukáže skutečný rozsah poškození a nutných sanací“ a pak není výjimkou, že se rozpočet navyšuje i o desítky procent, pak asi zapomněla na slova, která od zástupců radnice na zastupitelstvu padala v lednu 2011. Např. tehdejší vedoucí odboru rozvoje Ing. Josef Koplík se nechal slyšet, že ceny stavebních prací uplynulý rok (tj. 2010) klesly o 20 %, a tak on očekává, že město nakonec několik milionů ušetří. O možném prodražení tam tehdy od apologetů tohoto způsobu rekonstrukce nepadlo ani slovo. Ba naopak.
Osm měsíců po schválení rekonstrukce náhle vedení města zjistilo, že kino se bez digitalizace prostě neobejde. Trochu se zpožděním, jelikož výtky na to, že kino bez tohoto nepřežije, padaly již na zmíněném zastupitelstvu v lednu 2011 (samozřejmě od těch, co se jim nelíbila navržená cena rekonstrukce, jelikož to pro ně bylo málo muziky za moc peněz). Od Ing. Cvekové z KROKu na zastupitelstvu tehdy na začátku roku 2011 zaznělo naprosto kuriózní vysvětlení: „Když se vymění sedačky, lina a parkety, tak ti lidi přijdou.“
Budiž, názory nemění jen hlupák, jak se říká. Ovšem materiál, který byl zastupitelům v září 2011 předložen ke schválení, byl zpracován naprosto diletantsky, na což jsem tehdy přímo na místě upozorňoval. Na pořízení 2D technologie počítalo vedení města předběžně s náklady 2,7 milionu, přičemž polovinu chtělo získat od Státního fondu pro podporu a rozvoj české kinematografie. Ano, tento fond přispívá na digitalizaci až 50 % z celkové ceny, ale dle stavu finančních prostředků na svém kontě. V té době bylo záležitostí max. několika minut zjistit si na webu fondu, že v první polovině roku 2011 se jím přiznané prostředky pro různá kina v celé ČR Kroměříží požadované částce 1,35 milionu ani zdaleka neblížily a nejvyšší suma, kterou na digitalizaci přispíval byla 700 tisíc. Do Kroměříže nakonec doputovalo 550 tisíc.
Jestliže Kroměříž na dotaci přišla o 3,4 milionu kvůli tomu, že bylo nutno změnit velikosti atypických truhlářských výrobků, pak paní Šimůnková mohla dopovědět celou pravdu. V rozpočtu totiž normálně rozměry jakéhokoliv z těchto truhlářských výrobků vůbec být vyspecifikovány přesně na milimetr nemusely. Město by pak nepřišlo o dotaci, i kdyby skříňka místo předepsaných rozměrů 605 mm a skutečných 600 mm byla realizována třeba v 550 mm. Není ani tak na místě se ptát proč se přesné rozměry v rozpočtu objevily, jakož spíše Cui bono?
Prostě není všechno tak krásné okolo rekonstrukce kina, jak se nám snaží bláhově paní Šimůnková namluvit. A to nevylezli ještě všichni kostlivci.
