Dnešní doba není jednoduchá pro zaměstnavatele, natož pro zaměstnance. Práce se na Kroměřížsku a potažmo v celé republice hledá velmi těžko, téměř žádná firma nepřijímá novou sílu, spíše by ještě bylo potřeba propouštět. Tento stav se logicky musí odrazit i na atmosféře ve firmě. To, co dříve dělali tři, dnes dělá jeden, přesčasy už nikdo ani nepočítá a hlavně, všichni mají strach, aby jim šéf nehodil na stůl výpověď. Představa hledání práce, každého děsí.
Jenže, všechno má své meze a zaměstnavatelé je mnohdy hrubě překračují a šikanují své podřízené. Obecně se o tom ví, ale většina o tom nemá odvahu veřejně mluvit, vždyť volných míst je přece tak málo a hypotéka se neptá.
Uchazeči na úřadě práce jsou šťastní, když se jim po několika měsících marné snahy podaří najít práci. Manažer si je ale vybral proto, že na jejich mzdu dostane dotaci. Aby ale zaměstnavatel získal dotaci, musí uchazeči dát smlouvu na dobu neurčitou. Firma se ale pojistí tak, že nechá zaměstnanci podepsat výpověď z jeho strany bez datumu. Tím si zajistí, že se může zaměstnance kdykoliv v poklidu zbavit a nepřijde o dotaci a ještě k tomu se vyhne vyplácení odstupného.
Dalším běžným nešvarem je plat. Jsou samozřejmě poctivé firmy, které si netroufnou vyplácet zaměstnancům mzdy „na černo“, jiní to ale dělají běžně. Dají zaměstnanci základ, to znamená 8 či 10 tisíc hrubého a zbytek mu doplácejí na ruku. Úskalím ale je, že takový zaměstnanec má při žádání o půjčku či hypotéku smůlu, žádá banka mu ji při tak nízkém příjmu nedá, nehledě na to, že v době případné pracovní neschopnosti dostane naprosto minimální nemocenské dávky. Navíc, je to nástroj, jak může zaměstnavatel zaměstnance velmi snadno šikanovat. Když se ho bude chtít zbavit, doplatek mu jednoduše nedá. Neznám řidiče kamionu, který by měl na výplatní pásce celou svou mzdu. Většina z nich má 10 tisíc hrubého, zbytek dostávají bokem na ruku.
Obdobné, je to s výběrem dovolené. Stává se, že si zaměstnanec musí dovolenou „nadpracovat“, nebo mu ji zaměstnavatel neumožní ani vybrat, protože by jeho práci neměl kdo dělat. Také někteří posílají své zaměstnance přes léto na úřad práce, aby ušetřili, nebo pro neschopenku k lékaři s tím, že je od září zase zaměstnají. Dokonce vím i o jedné kroměřížské firmě, která nepřijme do pracovního poměru mladou ženu dřív, než donese od gynekologa potvrzení, že není těhotná. Nebo mám známého, který pracuje u jedné firmy už šest let, a každý rok mu smlouvu prodlouží opět jen o dvanáct měsíců. Když se proti tomu ohradí, dočká se obligátní otázky: „Chcete tu práci, nebo ne? Na úřadě jsou zástupy nezaměstnaných.“ Samozřejmě, že podepíše. A to ani nemluvím o tom, jak dokážou nadřízení znepříjemnit zaměstnanci práci, pokud jej chtějí donutit dát výpověď, aby mu nemuseli vyplácet zákonné odstupné.
V dnešní době je práce opravdu málo, octnout se na úřadě práce je noční můrou snad každého člověka. Ale čím víc budeme před šikanujícími zaměstnavateli strkat hlavu do písku, tím horší to bude. Máte i Vy zkušenosti se šikanou ze strany nadřízeného? Podělte se o ně v diskusi.
