Kroměřížské komunální volby před lety. Díl 1.: Už je po hodech

V první půlce října po čtyřech letech budeme opět volit vedení města. Ještě ale než vypukne ostrá fáze volebního soupeření o hlasy voličů můžeme využít nynější „okurkové“ sezony a vydat se proti proudu času a připomenout si v novém seriálu dřívější zdejší komunální volby. První díl se věnuje prvním prvorepublikovým volbám z roku 1919.

První poválečné obecní volby proběhly v Kroměříži i Československu (nevolilo se na územích, jejichž příslušnost k československému státu ještě nebyla ujasněna: Vitorazsko, Hlučínsko, Valticko a část Těšínska) 15. června 1919, tedy necelých osm měsíců po získání samostatnosti. Volební právo bylo všeobecné a rovné oproti dřívějšímu kuriálnímu systému, kdy byli voliči řazeni do tří skupin dle výše odvedených daní. Rovněž se poprvé týkalo i žen, čímž jej nově nabyla více jak polovina obyvatelstva. Novem bylo také zavedení poměrného volebního systému. Bez něj se dle italského politologa Giovanni Sartoriho mohou stát „problematické společnosti“, což v té době národnostně fragmentované Československo bezesporu bylo, docela dobře „společnostmi nemožnými“; ne zrovna nezvyklé bylo v té době kladení rovnítka mezi pojmy demokratický a poměrný. Z čistě vnitropolitických důvodů mělo zavedení poměrné volby cíl dostat do samospráv dosud „cizích“ obcí československý živel, jak to ostatně při projednávání předlohy zákona ve svém proslovu zdůraznil sociálně demokratický poslanec Antonín Němec, když pravil, že „v tom okamžiku, kdy tam čeští dělníci, kteří jsou z 90 % Čechy, nabudou rovné právo volební, celá řada měst, která dnes platí za města německá, budou obratem ruky městy českými“ (nebo se případně k nim jako např. v Brně, Olomouci či Znojmě připojovala česká předměstí, okolní města a obce pod heslem: „Velké a české“). Pro dnešní dobu je zajímavé také to, že někteří z poslanců v rozpravě k danému zákonu, jak uvádí Ferdinand Peroutka v Budování státu, dokonce „vyslovovali naději, že poměrné zastoupení je schopno odstranit také korupci na radnicích, které snadno propadaly obce, v nichž bez kontroly vládla jedna strana“.

V Kroměříži bylo voleno celkem 36 zastupitelů (o šest více než doposud), kandidátní listinu postavili sociální demokraté, lidovci, národní demokraté, socialisté (od r. 1926 národní socialisté), živnostníci, agrárníci kandidovali pod hlavičkou "Malorolníků" a svou kandidátní listinu podala jak místní židovská, tak i německá komunita.

Výsledkem voleb v českých zemích bylo vzhledem k rozvratu jistot – vypůjčíme-li si titul knihy Stefana Zweiga – světa včerejška a – pod vlivem tíživé sociální situace i bolševického převratu v Rusku – obecnému dobovému příklonu nálad nalevo výrazné vítězství levice, což se odrazilo i v pádu vlády všenárodní koalice Karla Kramáře a utvoření rudo-zelené koalice. V Kroměříži levice výrazného vítězství sice nedosáhla, ale k zásadnímu zlomu ve vládnutí došlo i zde, když i z důvodu zdemokratizování volebního práva, jak poznamenal v kronice František Václav Peřinka, „lidovci, následovníci politických katolíků či katolicko národní strany vládnoucí ‘na kroměřížském obecním domě‘ skoro po 40 let, se neradi loučili s mocí, ale ve světle volebních výsledků sami uznali, že už je po hodech.“ Ve vypjaté dobové atmosféře, kdy se tisk jednotlivých stran dokázal shodnout jen na odporu vůči svévolné cenzuře vojenských úřadů ve městě, jelikož kvůli válce s Maďarskem nedovolily i např. otištění informace o tom, že město navštíví ministr obrany Václav Klofáč, zvítězila Československá sociálně demokratická strana dělnická se ziskem 29 % hlasů a spolu se socialisty (obě strany tehdy vyjednávaly o sloučení) obsadila 16 z 36 mandátů, lidovci vedení dosavadním starostou a advokátem Dr. Metodějem Bartákem skončili druzí, třetí místo obsadila národní demokracie premiéra Kramáře. (Rozdělení mandátů jednotlivým stranám trochu odchylovala od přísné proporcionality možnost jednotlivých stran se už před volbami sdružit dohromady, kdy se při rozdělování mandátů sečetly jejich hlasy dohromady jako by se jednalo o jednu stranu a posléze se mandáty poměrně rozdělily mezi zúčastněné strany. Počet jejich nevyužitých hlasů tak byl menší a společným postupem mohly dosáhnout na více mandátů – takto se v roce 1919 třeba sdružili národní demokraté, živnostníci a malorolníci. Doplácely na to naopak „izolované“ strany, se kterými nikdo nic nechtěl mít společného.)

Výsledky hlasování

Na počátku července proběhla za účelem volby starosty ustavující schůze zastupitelstva. Sociální demokraté se dostavili s rudými karafiáty na klopě, socialisté s bílými a červenými, lidovci s bílými a národní demokraté s odznáčky s českým lvíčkem. Zastoupení v radě města bylo oproti dnešní době, kdy koaliční většina má v ní všechny místa, ze zákona proporční, aby všechny strany nesly riziko za vedení města. Strana či sdružení stran, které cítily, že stojí mimo „hlavní politický proud“ a reprezentovaly buď třetinu nebo čtvrtinu zastupitelů, si před volbou starosty mohly pro sebe „vyreklamovat“ post prvního náměstka starosty (1/3 zastupitelů), resp. druhého náměstka starosty (1/4 zastupitelů), ale nemohly se pak účastnit volby starosty a druhého z náměstků. Tak se také stalo v Kroměříži, když lidovci mající přesně čtvrtinu zastupitelů se přihlásili o post druhého náměstka starosty a z přítomných 32 zastupitelů se jich tak volby starosty mohlo účastnit již jen 25. S výjimkou jednoho prázdného lístku zbylých 24 lístků obsahovalo jméno národnědemokratického školního inspektora Josefa Jedličky a ten tak byl zvolen starostou. Po volbě opustili lidovci sál, jelikož nesouhlasili, aby vedle zrušení dvou místních německých středních škol město požádalo i o přeložení jednoho ze školních inspektorů, jemuž tisk ostatních stran vytrvale spílal.

Zbylí radní byli voleni až na další schůzi takřka o dva měsíce později, tedy na konci srpna. O post prvního náměstka se utkal sociálnědemokratický lídr a účetní nemocniční pokladny Jan Hošt s obchodníkem Janem Čermákem, jenž reprezentoval v zastupitelstvu živnostenskou stranu. Z 26 odevzdaných hlasů bylo 20 pro Hošta, Čermák obdržel pět hlasů a jeden lístek byl prázdný. Zbylé posty pak už byly obsazovány nezávisle na ostatních zastupitelích jen na základě interního hlasování v jednotlivých stranách a tak si na post druhého náměstka starosty lidovci vybrali vikáře Ladislava Janču a za radní rolníka Jana Kutňáka a obchodníka Ferdinanda Vlka, sociální demokracie vyslala do rady správce nemocniční pokladny Tomáše Pokorného a manželku prof. Bürgera Vlastu Bürgerovou, národní demokraté učitele Cyrila Gardavského, socialisté lékaře Jana Štrose a úředníka Josefa Třasoně a poslední post v městské radě obsadil za živnostníky neúspěšný adept na post prvního náměstka starosty Jan Čermák.