Kroměřížské komunální volby před lety. Díl 2.: Jak měli být pánové z lidového tábora na omylu

Ve druhém díle retrospektivního cyklu po dřívějších kroměřížských komunálních volbách se po prvních prvorepublikových volbách v roce 1919 posuneme o čtyři roky dál. Do dob, kdy už se situace ve státě byla jakžtakž stabilizována, což se i projevilo na výsledku voleb.

Původně se tyto obecní volby měly konat již v roce 1922. Ovšem ze strachu, že by se ukázalo, že po rozkolu v sociální demokracii a vzniku KSČ (ze 74 za sociální demokracii zvolených poslanců se jich pouze 23 ke přihlásilo KSČ, což se stalo jen díky tomu faktu, že při parlamentních volbách v roce 1920 vedením na přední místa dosazení „loajální“ kandidáti nemohli být voliči vykroužkování, což by, kdyby tu možnost měli, zřejmě udělali bez milosti), nereprezentuje většinu voličů, vládní koalice složená z agrárníků, lidovců, národních demokratů, socialistů a sociálních demokratů (zálohu měli ještě v živnostnících, v literatuře popisovaných coby satelit agrární strany) prodloužila v roce 1919 zvoleným zastupitelům jejich mandát ze tří na čtyři roky. Aby nakonec i tak obecní volby v září 1923 nechala proběhnout (Peroutkovými slovy) „neochotně a bez nadšení, jen z povinnosti, již nebylo možno obejít. Počínala si se známou onou zdráhavostí, jíž se vyznačuje ten, kdo při nějakém podniku podle svého odhadu může jen ztratit, nikoliv získat.“ Ve snaze získat si státní zaměstnance, jež několikrát v předchozích letech postihla srážkovými zákony a jejichž hněvu se nejvíce obávala, vyčlenila v rozpočtu finance na jejich úlevy. Když nakonec volby nedopadly tak zle jak koalice očekávala, tak těchto peněz použila jinak. (Ale i tak pro jistotu vláda nenechala zpracovat statistickým úřadem celkové výsledky pro jejich „kusost“, poněvadž se nevolilo všude.)

O 36 kroměřížských mandátů soupeřilo celkem deset kandidátek: sociální demokraté, komunisté, lidovci, národní demokraté, živnostníci, socialisté, agrárníci a dále pak ještě zástupci místní německé, resp. židovské komunity a kandidátka trhovců a maloobchodníků. Strany konaly tradičně před volbami pro občany veřejné schůze: 8. září to byli socialisté, lidovci a živnostníci, od den později komunisté (jejich táboru lidu se jako hlavní řečník účastnil budoucí soudce Mezinárodního soudního dvora v Haagu Bohuslav Ečer), jedenáctého sociální demokraté a následujícího dne posléze národní demokraté. Jejich deník Haná na konto agitace lidovců, kteří mj. spílali ostatním stranám za stav obecních financí, stejně jako ony tak před minulými volbami v téže záležitosti činily jim, že i městské zastupitelstvo svolalo do Nadsklepí kvůli tomu před volbami veřejnou schůzi, tři dny před volbami napsal: „Kroměřížští lidovci posílení řečmi nedělní manifestace, houževnatě vrhají se do volebního boje. (...) Mnohde ovšem ukážou jim dvéře, jinde vyslechnou a slušně odbudou. Myslí-li pánové z lidového tábora, že tímto způsobem volby vyhrají, jsou na omylu.“

Na celostátní scéně přinesly po částečné stabilizaci státu volby propad vlivu a síly pro socialistické strany, sociální demokraty a československé socialisty. To se názorně projevilo i v Kroměříži, kde sociální demokraté den před tiskem hojně připomínanými padesátinami Maxe Švabinského ztratili osm mandátů (poprvé kandidující komunisté jich získali pět) a socialisté další dva. Triumfovali stejně jako na celé Moravě naopak lidovci, kteří oproti roku 1919 takřka zdvojnásobili počet získaných hlasů, posílili o čtyři mandáty a se 34,5 % hlasů dosáhli nejvyššího procentního zisku, jakého do dnešních dnů v komunálních volbách v Kroměříži nějaká kandidátka dosáhla. S propastným odstupem více jak dvaceti procentních bodů skončili druzí komunisté, kteří o tři hlasy předčili národní demokraty starosty Josefa Jedličky, jež přišli o dva mandáty. Ty připadli zástupcům německé menšiny, naopak na žádný stejně jako v budoucnu už nedosáhli místní židé. Haná pak k výsledkům voleb, krom toho, že je označila za úspěch národních demokratů, kteří získali oproti roku 1919 o 33 hlasů více (volilo celkově zhruba o 1 700 voličů více), zkonstatovala, že „výsledek volební je velmi poučný a přinutí jistě veškeré pokrokové strany k horlivé spolupráci a agitační agilnosti. Musí si vzít příklad z lidovců a komunistů, jež nezaháleli v celém období funkčním a připravovali se všemožně na tuto volební kampaň.“

Výsledky hlasování

K volbě starosty se zastupitelstvo nově sešlo v neděli 7. října v deset hodin dopoledne na Nadsklepí. Lidovci si i přes jejich vítězství byli vědomi faktu, že by pro svého kandidáta bývalého starostu a advokáta Metoděje Bartáka nesehnali dostatečný počet hlasu ke zvolení do čela města, a tak pro sebe „vyreklamovali“ post prvního náměstka. O post starosty se utkali stávající národnědemokratický starosta a ředitel učitelského ústavu Josef Jedlička a odborný učitel Alois Hrabánek ze strany socialistické. Ze 23 zastupitelů jich volilo Jedličku 17, Hrabálek dostal hlas od pěti z nich, jeden lístek zůstal prázdný a tak se staronovým starostou stal národnědemokratický předák.

Na další schůzi zastupitelé dovolili i zbytek vedení města. Lidovci zabraný post prvního náměstka obsadil ve vnitrostranickém hlasování Metoděj Barták, o post druhého Jedličkova náměstka se utkali tři kandidáti: minimální potřebný počet 12 hlasů ke zvolení získal sociálnědemokratický kontrolor nemocniční pokladny Jan Jelínek, úředník nemocenské pokladny Bedřich Zelinka získal vedle toho svého hlas jen od svých dalších čtyř komunistických kolegů, jeden hlas získal německý advokát Alois Czap a pět lístků zůstalo nevyplněných. Za radní byli lidovci zvoleni vikář a předchozí druhý náměstek starosty Ladislav Janča, rolník Jan Kutňák a profesor státní reálky Jan Melichar, za komunisty zmíněný Bedřich Zelinka, za národní demokraty ředitel obchodní školy Cyril Gardavský, obchodník Antonín Svoboda pak za živnostenskou stranu, socialisty v radě reprezentoval stejně jako v minulém volebním období solicitátor Josef Třasoň a agrárníky neboli republikánskou stranu rolník Josef Indrák. Poslední post rezervovaný Němcům neobsadil z jejich rozhodnutí ani jeden z jejich dvou zastupitelů, nýbrž lidovec a majitel krejčovského závodu Emil Pilz (lidovci se při rozdělování postů v radě města sdružili s Němci, agrárníci se sociálními demokraty a socialisty, národní demokraté pak se živnostníky; komunisté, se kterými se nesdružil nikdo, v důsledku toho při rozdělování postů obdrželi jen jednoho radního). Po zvolení vedení města provolal starosta dle zápisu za velkého nadšení publika třikrát slávu prezidentu Masarykovi a vlastenecky pravil, že „nové městské zastupitelstvo samosprávného města Kroměříže projevuje Vám pane presidente nejhlubší oddanost a ubezpečuje bezměrnou věrností.“