Kroměřížské komunální volby před lety. Díl 3.: Vše při starém

Třetí kroměřížské komunální volby po vzniku samostatné Československé republiky proběhly 4. prosince 1927, kdy se oproti roku 1919 nevolilo v jeden termín ve všech městech a obcích, ale postupně během několika týdnů a to ne ještě ne všude (ve stejný den jako v Kroměříži se volilo např. v Pardubicích či Olomouci). Volby probíhaly v době, kdy zemi již vládla třetí vláda Antonína Švehly, tzv. Panská koalice sdružující pravicové a středové politické strany české i německé, kdy se v letech 1926-29 v meziválečném Československu jedinkrát ustavila vládní koalice na základě ideové spřízněnosti jednotlivých stran. Rovněž se jednalo o první volby, kterých se po několik měsíců starém odebrání aktivního voličského práva, neúčastnili vojáci a četníci, což se dotklo i Kroměříže coby posádkového města (dle údajů z roku 1923 čítala zdejší posádka přibližně 1 700 vojáků).

Volilo se opět celkem 36 zastupitelů a utkalo se o ně celkem 235 kandidátů na deseti kandidátních listinách: agrární strana se oproti předchozím volbám v roce 1923 v důsledku vnitřních neshod rozdělila na dvě kandidátky, voleb se dále účastnili lidovci, za něž kandidovali i představitelé „mizející“ místní německé menšiny, kteří v předchozích volbách v roce 1923 získali samostatně - i díky hlasům vojáků - dva mandáty (V roce 1880 se k německé obcovací řeči hlásily necelé tři tisíce z devíti tisíc zdejších obyvatel, v roce 1910 jich bylo již jen 808, roku 1921 642 a při posledním sčítání před druhou světovou válkou v roce 1930 se k německé národnosti přihlásilo již jen 506 z 18 546 obyvatel), národní socialisté, komunisté, "starostenští" národní demokraté, živnostníci a sociální demokraté. Vlastní kandidátní listinu postavili i místní Židé a voleb se účastnila i Národní strana práce, jeden z těch dodnes trvajících neúspěšných pokusů o vytvoření silné prohradní strany (strana vznikla několik týdnů před parlamentními volbami v roce 1925 secesí moravského křídla národních demokratů vedených Jaroslavem Stránským, majitelem Lidových novin, jež se staly do roku 1930, kdy strana vplula do národněsocialistické strany, oficiálním stranickým listem. Mezi její členy se počítal i např. Karel Čapek či Ferdinand Peroutka). Naopak v Kroměříži nekandidovali fašisté, v té době prožívající boom, a to i přesto, že na počátku dvacátých let se na Moravě konstituovali v blízkém Holešově okolo skupiny Roberta Macha a jeho týdeníku Hanácká/Národní republika a předsedou první celostátní fašistické organizace byl na počátku roku 1923 zvolen holešovský knihkupec Ladislav Stelzig.

Před volbami konaly strany tradičně veřejné schůze, kde vystupovali coby hlavní řečníci především přespolní poslanci a senátoři v čele s národněsocialistickým předsedou Václavem Klofáčem. Kampaň některých stran cílila i na ženy, když národnědemokratický deník Haná k tomu poznamenal: „Jako v celé řadě míst mají také v Kroměříži voličky většinu. Je to patrno též z volební agitace, v níž se věnuje největší pozornost ženám. Činí tak hlavně strany socialistické, komunisté a lidovci. Tito pořádají v poslední době řadu večírků s programem pro ženy ve Sladovnách.“

Ve volbách, kdy ten den „severák vyháněl lid z ulic do teplých hostinců, kaváren a restaurací“, se oproti předchozím volbám politická relevance jednotlivých uskupení příliš nezměnila. Při volební účasti činící 89,63 % obhájili i přes pokles zisku hlasů své výrazné vítězství z roku 1923 lidovci (nejsilnější byli ve všech deseti volebních okrscích), komunisté a národní demokraté si s velkým odstupem za nimi udrželi postavení druhé a třetí nejsilnější strany. Sociální demokracie, jež celostátně ve volbách posílila, ale přímo v Kroměříži oproti předchozím volbám, kdy zažila v roce 1923 výrazný pád, překvapivě opět ztratila, když Lidové noviny o tomto jejich výsledku zkonstatovaly, že "vysvětlení je patrně třeba hledati v místních poměrech a v osobách, nikoli v celkové tendenci." Sociálními demokraty ztracený mandát získali národní socialisté a nově kandidující Národní strana práce získala tři mandáty, což se rovnalo společnému úbytku mandátů u lidovců a Němců, jinak zůstalo rozdělení mandátů naprosto stejné jako v roce 1923.

Výsledky hlasování

Příliš se nezměnilo ani nejvyšší vedení města. O poslední adventní neděli 18. prosince, den po svých 64. narozeninách, byl potřetí v řadě starostou zvolen národní demokrat Josef Jedlička, na jehož jméno znělo ve starostenské volbě 22 ze 24 odevzdaných hlasovacích lístků (zbylé dva zůstaly prázdné), přičemž ještě několik dní před volbou dle zprávy Hané bylo zastupitelstvo pro volbu hlavy města rozděleno do tří bloků: levicového (14 zastupitelů), lidoveckého (12 zastupitelů) a občanského (10 zastupitelů). Aby se nakonec spolu levicový a občanský dohodli.

Prvního náměstka starosty si pro sebe stejně jako v roce 1923 zajistili lidovci, kteří tento post opětovně obsadili advokátem a bývalým starostou Dr. Metodějem Bartákem. Druhým zástupcem starostovým byl zvolen odborný učitel a předseda místní rady starších církve československé Alois Hrabánek z národněsocialistické strany, jenž při volbě neměl protikandidáta a obdržel 22 z 23 odevzdaných hlasů. Zbylá místa v radě obsadili lidovci opět učitelem Janem Melicharem, rolníkem Janem Kutňákem a majitelem krejčovského salonu Emilem Pilzem, komunisté dali důvěru továrnímu dělníkovi Aloisi Polišenskému a Vojtěchu Tučkovi, národní demokraté vložili důvěru opět v řídícího učitele Cyrila Gardavského, živnostníci tímto pověřili obchodníka Antonína Svobodu, Strana práce Dr. Jana B. Rudolfa a za sociální demokracii ve vedení města zasedl František Waisser.