Kroměřížské komunální volby před lety. Díl 4.: U nás je politika dosud "hecem"

Celkově čtvrté a v meziválečném období také poslední kroměřížské komunální volby proběhly v neděli 6. března 1932. Uskutečnily se v období prohlubující se velké hospodářské krize, kdy Kroměříž sužovala krom krize obchodního a živnostenského podnikání i krize bytová a zemský výbor vracel představitelům města jako nedostačující vysoce schodkové návrhy rozpočtu na již probíhající rok (původně schodek měl činit 2 307 648 Kč, pak 1 704 935 Kč, nakonec 827 426 Kč).

O 36 zastupitelských míst se utkal rekordní počet 14 kandidátních listin, což bylo způsobeno zejména situací u lidovců. Tehdejší volební zákon umožňoval jednotlivým stranám postavit více než jednu kandidátní listinu, čehož byla využíváno v důsledku vnitrostranických rozporů i z taktických důvodů, kdy vedle „oficiální“ kandidátky vznikaly i kandidátky zaměřené na jednotlivé sociální voličské skupiny, někdy navíc i dle místa jejich bydliště, aby se pak pro rozdělování mandátů zase sdružily a pohlíželo se na ně jako jednu kandidátku (Tak např. v roce 1938 v Blatnici pod sv. Antonínkem z 20 kandidátek jich dokázali postavit jen lidovci a agrárníci dohromady celých 15). List „starostenských“ národních demokratů Haná o dění u lidovců napsal: „Lidová strana v Kroměříži jde do obecních voleb v Kroměříži se čtyřmi vlastními kandidátkami, nesoucí výraz, že i tato strana se po stránce sociální musí rozřadit svůj tábor v odborové složky a všímat si i více nutností dnešní doby, která tuto nutnost vyvrcholila na nejvyšší míru,“ kdy vedle „oficiální“ kandidátky kandidovali ještě lidoví živnostníci, lidoví zemědělci a malorolníci a také křesťanští dělníci, zaměstnanci a zřízenci. Krom těchto čtyř kandidátek měla u lidovců původ ještě kandidátka Strany pro hájení veřejných zájmů jejich bývalého dlouholetého radního a středoškolského profesora Jana Melichara, kdy ten „byl jedním z hlavních sloupů lidové strany a ač v poslední době s vedením měl těžké boje, přece se zdálo, že vedení lidovců udělá s profesorem kompromis,“ i kandidátka Československé strany křesťansko-sociální (tzv. čuříkovci), již založil v roce 1929 před parlamentními volbami tehdejší lidovecký odborový předák Antonín Čuřík (v r. 1929 se pak stal poslancem za slovenské luďáky, v r. 1935 za agrárníky). U dalších stran už to tak komplikované nebylo, když jen jednu kandidátku postavili agrárníci (v roce 1927 měli dvě), národní socialisté, živnostníci, sociální demokraté, komunisté, národní demokraté, Židé (kandidovali dohromady s Němci) i nově kandidující krajně pravicová Národní liga.

Během předvolební kampaně navštívili na veřejných stranických schůzích Kroměříž krom jiných i ministr minulý (Jiří Stříbrný za Národní ligu), současný (Rudolf Mlčoch za živnostníky) a budoucí (Václav Kopecký za komunisty). Krom toho se při podávání kandidátních listin, kdy každou muselo podpořit svým podpisem, aby mohla kandidovat, několik desítek voličů, zjistilo, že někteří lidé jsou i ve třech stranách, když se Haná nad tímto faktem rozhořčovala s tím, že „u nás je politika dosud ‚hecem‘.“

I přes probíhající hospodářskou krizi nedošlo v Kroměříži k překlopení celkového poměru sil nalevo. Co se ale týče jednotlivých stran, tak po debaklech v roce 1923 a zejména o čtyři roky později, dokázali zregenerovat svůj voličský potenciál sociální demokraté, když naopak překvapivě oslabili komunisté, jejichž volební kampaň – brojící proti tzv. sociálfašistům – byla dle Hané „vedena dosti povrchně, takže indiferentní zaměstnanci byli lehce získáni pro sociální demokraty.“ Ti, tak stejně jako v roce 1920, získali z jednotlivých samostatných kandidátek nejvíce hlasů. Velmi těsně o 24 hlasů za nimi zaostala „oficiální“ lidovecká kandidátka, když se ale sečetly hlasy a mandáty všech lidoveckých kandidátek, tak jejich celkový výsledek předčil sociální demokraty asi o 10 procentních bodů a tři mandáty. „Na bednu“ se poprvé v historii dostali i národní socialisté, u nichž ale vládlo zklamání, jelikož před volbami (zásluhou splynutí s Národní stranou práce v roce 1930) disponovali v zastupitelstvu sedmi mandáty, kdežto nyní měli opět jen čtyři. Dva mandáty ukořistila i Melicharova kandidátka, která ale vedle samotného Melichara nečítala žádného dalšího kandidáta, takže po volbách doplnil dodatečně svou kandidátní listinu o další kandidáty, aby mohl být obsazen i druhý mandát a pozice náhradníků (dnes by se tento mandát nepřidělil nikomu).

Výsledky hlasování

Při volbě starosty 10. dubna se o post hlavy města utkali stávající národnědemokratický starosta Josef Jedlička a národněsocialistický odborný učitel Alois Hrabánek. Z 35 odevzdaných hlasovacích lístků získal mírnou nadpoloviční většinu 19 hlasů Josef Jedlička, 13 zůstalo nevyplněno a pro Hrabánka, jenž se neúspěšně ucházel o post starosty již v roce 1923, nehlasovali ani všichni národněsocialističtí zastupitelé, když získal všehovšudy tři hlasy. Počtvrté v řadě tak byl starostou zvolen Josef Jedlička. Poprvé si žádného z náměstků starosty pro sebe „nevyreklamovala“ žádná z politických skupin a oba tyto posty tak byly poprvé obsazeny v hlasování všech přítomných zastupitelů. Prvním náměstkem byl potřetí za sebou zvolen bývalý starosta a advokát Dr. Metoděj Barták z lidové strany, jenž při volbě obdržel 23 hlasů, 11 lístků bylo prázdných a jeden dostal neúspěšný starostenský kandidát Hrabánek. Druhým Jedličkovým náměstkem byl zvolen obchodník Antonín Svoboda ze živnostenské strany, jenž obdržel 23 hlasů, zbylých dvanáct zůstalo při volbě prázdných a levice tak poprvé v prvorepublikovém období neobsadila ani jeden ze tří postů v nejužším vedení města.

Josef Jedlička (narozen 17. 12. 1863 v Předměstí v Čechách, od r. 1892 cvičný učitel v Kroměříži, 1901 profesor učitelského ústavu, 1900-20 okresní školní inspektor v okresech Uherské Hradiště a Kroměříž-venkov, 1919-41 starosta Kroměříže).

Pro rozdělení dalších postů v radě města, které se rozdělovaly poměrně, se všechny strany sdružily do tří skupin: sociální demokraté a agrárníci (8 mandátů), Strana pro hájení veřejných zájmů, národní socialisté, komunisté a lidový živnostník (11 mandátů) a národní demokracie, živnostníci, Národní liga, lidovci a jejich zbylí zastupitelé (17 mandátů). Jelikož byl nepřítomen jeden zastupitel z živnostenské strany, neúspěšně protestoval sociální demokrat František Waisser, aby při poměrném rozdělování postů v radě města se počítalo třetí skupině 17 mandátů dle toho kolik jich získali ve volbách, nýbrž dle počtu jejich přítomných zastupitelů, tedy 16 (pokud by se tak stalo, tak by první skupina získala na úkor té třetí o jednoho radního více). Následně při volbě radních reprezentujících sociální demokracii vepsali jejich zastupitelé na volební lístky namísto dvou tři jména. Krom Waissera a jeho druha stolaře Augustina Koutského, tak stejný počet hlasů obdržel i agrárník Josef Chvapil, jehož volbu ale volební komise neuznala. Další posty radních za pokračujících Waisserových protestů obsadili za lidovce Oldřich Grégr a Jan Kutňák, za národní socialisty Alois Hrabánek a Bohumil Stavinoha, za komunisty Františka Hrabálková, za národní demokracii tradičně Cyril Gardavský a posledním radním se stal také opět (nyní však místo lidovců za Stranu pro hájení veřejných zájmů) Jan Melichar. Následně Dohlédacímu úřadu podaný protest ze strany Waissera, resp. sociálních demokratů neuspěl a rozdělení míst v radě tak zůstalo stejné.

Původně mělo být volební období zvolených zastupitelů čtyřleté. V roce 1933 ale přistoupila vláda k novele volebního řádu pro obce. Ta obsahovala horšící se vnitropolitickou situací motivované – vedle potvrzování volby starostů státními orgány či možnosti jmenovat starostou i osobnost pocházející mimo většinu zastupitelského sboru, čímž vláda řešila problémovou spolupráci s některými radnicemi a jejich státu nepříliš loajálním vedením – velmi kontroverzní prodloužení volebního období stávajících zastupitelstev na šest let (a posléze bylo prodlouženo ještě o jeden rok). Další komunální volby tak měly v Kroměříži proběhnout někdy v roce 1939, což se známých důvodů již nestalo (na podzim 1938 byli po zákazu KSČ zbaveni mandátů jejich zastupitelé a nahrazeni jinými). Neuskutečnily se i původně zamýšlené komunální volby po druhé světové válce (mandáty v národních výborech se rozdělily mezi jednotlivé povolené strany dle výsledku parlamentních voleb v roce 1946) a tak další komunální volby se v Kroměříži odehrály až o více jak 58 let později v listopadu 1990. Ale to už byla naprosto jiná historie.