Nevím, zda-li se jednalo o sýpku, ale přibližně v roce 1993 jsem pomáhal tento objekt pro současného vlastníka - demoličníka zajistit. Byl to odkup přímo od armády a stavba se nazývala „Augumentační sklad“. Sloužil k uložení oděvních součástí a byl zajímavý tím, že vnitřní prostor se dělil na patra samostatnou dřevěnou konstrukcí nezávislou na obvodovém plášti.
Původní úmysl, pro který jsem se nadchl, bylo objekt zrekonstruovat a přestavět na kanceláře podniku zahraničního obchodu Tchecomalt, obchodujícího se sladem. To jsem považoval za prestižní záměr pro Kroměříž, a proto jsem velmi rád zajistil vhodné kontakty k jednání s armádou.
Bohužel, brzy se situace změnila, nový majitel nezískal výsadní postavení v českém sladovnictví a celý záměr ztroskotal. Další vývoj kráčel svou cestou. Již někdy kolem roku1998 došlo k prvnímu pokusu sklad demolovat a na místě postavit čerpací stanici pohonných hmot. Tehdy tomu šílenství zabránil památkový úřad při Okresním úřadu Kroměříž pokusem zapsat objekt jako památku. Bohužel se to nezdařilo a vývoj spěl dále.
Přibližně před 8 lety se ke mně doneslo, že budovu by rádi přestavěli na divadlo lidé z Divadelního spolku Kroměříž. Nabídl jsem jim, že se pokusím věc s majitelem vyjednat.
K mé počáteční skepsi z toho nakonec byla nadějná radost, poněvadž majitel, pan Karel Kuropata byl velmi ochoten o podmínkách jednat. Následovalo však velké zklamání, poněvadž divadelníci rychle couvli s tím, že se dohodli se starostou Mgr.Malým, který jim slíbil upravit pro jejich potřeby Starý pivovar. Mezitím sklad neustále chátral až dochátral do dnešních dnů.
Když jsem se doslechl, že demolice objektu je opět aktuální, napadla mne další možnost prestižního využití a pana majitele jsem opět kontaktoval. Bohužel již pozdě, kostky byly nenávratně vrženy a demoliční rozhodnutí vydáno. Do likvidace zbýval pouhý měsíc.
Bouře nevole, která se obrátila vůči některým pracovníkům různých úřadů, je podle mne nesmyslná. Ti pouze vykonali to, co po nich zákon žádá. Augumentační sklad „dozrál“ do demoličního stavu díky dlouhodobému všeobecnému nezájmu.
Při telefonickém rozhovoru s vlastníkem jsem se dověděl, že stavba byla v průběhu let nabízena jak památkářům, tak městu a nikdo o ni neprojevil zájem. Ze strany památkářů se nedivím, jejich úřad nemůže nemovitosti pořizovat, u města je to však jiné.
Pokud tato budova byla pro charakter Kroměříže tak významná, a jsem přesvědčen, že ano, tak měli naši konšelé velmi usilovat o jeho opravu. Mnohde se tak děje a vznikají krásné lokální dominanty, které podtrhují tak zvaný genius loci města.
Neopominutelný je posléze i vztah ke hmotné podobě historie měst, který patří ke znamením kulturní úrovně obyvatel a především opět jejich reprezentantů. Náš výsledek je prachšpatným vysvědčením a dá se očekávat, že podobné situace budou co nevidět následovat. Na řadě jsou bývalá kasárna a budovy kolem Hanáckého náměstí.
O jižním bloku ( v sousedství Lidlu ) je již předběžně rozhodnuto, půjde k zemi. A ta budova z druhé strany, nedávno prodaná městem soukromé firmě, pravděpodobně padne také. Důvod je prostý, je v dezolátním stavu a se svou vnitřní dispozicí těžko využitelná.
Nová podoba zástavby kolem náměstí se bude teprve utvářet a je nutno říct, že to bude asi urbanistický a architektonický oříšek. Tak se projeví i nesmyslnost „předčasné“ úpravy celého náměstí a zejména dávné hříchy bezhlavých rozprodejů městského majetku.
To vše ale bude již další kapitolou vývoje města a opět také vizitkou úrovně jeho představitelů. Velmi rád bych nebyl skeptický.
