Nově vytvářená krajská koncepce Kroměřížské nemocnice není lehkým čtením. A to ani pro lidi, kteří v oboru pracují. Ne tak pro novináře či občany-laiky.
O to víc se však o dokumentu - mezi zdravotníky s nadsázkou zvaném „krajská antikoncepce“ - mluví právě na půdě nemocnice.
Pracovníci nemocnice byli velmi znepokojeni už způsobem, jak se dokument dostal před koncem roku na světlo boží – kdeže nějaká prezentace, diskuze, řádná oponentura. K textu jsme se dostávali jako partyzáni přes zaheslovaný web, přičemž heslo se mezi kolegy šířilo „samizdatem“. Připomínky ke koncepci měly být přitom předány cca do 14 dnů.
Dokument sepsal kolektiv autorů, jejichž jména vesměs nikomu z lékařů kroměřížské nemocnice nic neříkají. Koncepci jednotlivých oborů zpracovávali prakticky jen a pouze primáři Baťovy nemocnice, takže první verze koncepce byla poplatná „zlínocentrismu“, jakoby za Otrokovicemi končil svět.
Už jen tímto začátkem si pokus o stanovení směřování zdravotnictví v kraji na další léta zajistil maximální míru nedůvěry. A vlnu nevole odborné veřejnosti, s tlakem na prodloužení termínu připomínek a zapracování podnětů i odjinud, než jen ze Zlína.
Za Kroměříž se ozvalo vedení nemocnice, lékařská komora, řada primářů (dr. Hrabec, dr. Mergenthalová, dr. Domes …), europoslankyně dr. Sehnalová a další.
Opravdu s velkým zadostiučiněním sleduji, že v poslední době se začínají o důsledky, které by měla realizace některých krajských plánů pro kvalitu a dostupnost zdravotní péče zajímat ti, kterých se to týká nejvíc – občané regionu, stávající, či potenciální pacienti, tedy vlastně my všichni.
Dovolím si několik poznámek z pohledu řadového lékaře, po letech zaměstnání v kroměřížské nemocnici už tak trochu patriota. Třeba poslouží čtenářům k zamyšlení.
1/ Kroměřížská nemocnice – jaké je její postavení ve zdravotnictví zlínského kraje
Vznikem krajského uspořádání dostal Zlínský kraj do vínku 4 nemocnice, zhruba na stejné úrovni – zlínskou, vsetínskou, hradišťskou a kroměřížskou. Oproti jiným částem republiky má velkou výhodu – optimální a logické geografické uspořádání, obdobný spád pro každé ze zařízení. Ale také jedno jablko sváru.
Kraj je relativně málo lidnatý a historicky žádná z nemocnic nebyla zařízením „vyššího typu, tedy fakultní. Po desetiletí se pacienti s málo frekventními diagnózami odesílali spádově na specializovaná pracoviště do Brna, Olomouce, popř. Prahy. Takový model byl logický, fungoval, a byl i ekonomicky optimální. Mohl by fungovat i dále, jenže…
S nástupem zlínské lobby na Kraj přišel politický tlak – je třeba vytvořit nové centrum, samozřejmě ve zlínské Baťově nemocnici. A tak Baťovka investuje, staví, buduje nová oddělení, polyká peníze. A stejně to nestačí, zlínská nemocnice vytváří stamilionovou ztrátu. Omezují se investice v bývalých okresních nemocnicích pod záminkou, že potřebujeme jedno obří centrum, které bude poskytovat prý nesmírně kvalitní péči pro všechny občany kraje od Lidečka po Morkovice.
A aby bylo ve Zlíně „do čeho říznout“, vyřešíme to zrušením solidně fungujících oddělení v bývalých okresních nemocnicích. Co na tom, že oddělení, která navrhuje „antikoncepce“ zrušit (nebo sloučit do tzv. společného lůžkového fondu – vždycky si připomenu slavnou scénu ze Švejka, jak se simulanti hlásí před postelemi jednoho takového c.k. oddělení) je namnoze kvalitnější, než mají v Baťovce?
A tak se ptáme, jaká je motivace „reformátorů“? Podle mě a řady kolegů více než zřejmá – je třeba najít důvod pro investice do betonu, další výstavbu a kšefty stavebních a dodavatelských firem. Žijeme přece v České republice, 2012. Koncepci nepochybně zatleskají také zdravotní pojišťovny – čím víc vzdálíme péči občanům, tím více se rozhodne na ni rezignovat a tím víc ušetří.
2/ Co by znamenala centralizace dle „antikoncepce“ pro Kroměřížskou nemocnici?
Zásadní problém. Pokud by došlo ke sloučení lůžkového fondu, de facto to znamená postupný útlum a zánik celých oborů. Nebude-li např. v Kroměříži ortopedický primariát, mladí lékaři se nebudou moci vzdělávat v oboru, aniž by strávili až 5 let(!) na stážích v jiných nemocnicích.
Dojde-li k útlumu urologie, ortopedie, gynekologie, porodnice, očního – nebude v Kroměříži práce pro anesteziology, pro sestry, pro pracovníky neklinických oborů jako jsou např. laboratoře, rtg… Pro personál sice nepříjemnost, ale se svou kvalifikací přežije – jen bude muset dojíždět, nebo změnit bydliště. A město Kroměříž zase ztratí kousek na významu.
3/ Co by znamenala centralizace dle „antikoncepce“ pro občany kroměřížského regionu?
Jednoznačné zhoršení kvality a dostupnosti zdravotní péče pro drtivou většinu občanů. Pro člověka zdravého to zní jako fráze, ale pokud nemůžete chodit, zadýcháváte se, je vám prostě mizerně, je už tak problém dopravit se třeba jen z Rataj do Kroměříže.
A tak uslyšíme v ordinacích od babiček, které budou potřebovat třeba výměnu kloubu nebo oční čočku: „…než dojíždět do Zlína, tak to už nějak dožijeme…“. A na místě kroměřížské nemocnice bude stát lazaret, jak se trefně vyjádřil redaktor Toman. Lazaret, kde se nikdo nebude chtít léčit, protože se mu zde nedostane péče na úrovni.
Moderní medicína je založena na spolupráci odborníků více oborů. Pokud některé obory vytrhnete, kvalita léčby se prostě zhorší. Jistě, můžeme pacienty s každou prkotinou z Kroměříže posílat do Zlína, ale i když pominu logistickou náročnost, už příliš dlouho pracuji, abych neznal praxi – z lazaretu se stane odkladiště ošetřovatelsky obtížných pacientů.
Navíc jistě brzy bude někdo hlídat, aby lékaři nenapsali příliš mnoho sanitek. Tohle chceme?
4/ Je na krajské koncepci něco pozitivního?
Jistě ano, alespoň pokus zmapovat situaci ve zdravotnických službách kraje. Ale to by měla být práce soustavná a nikoli úkol jednoho grantu.
Je třeba se ptát, jaké zdravotnictví chceme – zda veřejné, s jasně daným zadáním kraje, co občané potřebují, a jak je možné jim to co nejefektivněji poskytnout. V tom by ale měly mít hodně silné slovo i regiony, města a obce. Není možné efektivně nadirigovat jednu z nejhlavnějších funkcí samosprávy, zdravotnictví, jen z výše kraje. Kraj by měl pouze poskytnout platformu pro diskuzi.
Velmi žádoucí by bylo, aby se management nemocnic rekrutoval z velké části z řad odborníků z místní nemocnice, kteří znají dobře situaci a potřeby konkrétního zařízení. Je špatné, když se po každých krajských volbách třese křeslo s ředitelem nemocnice a přichází nový, který se teprve seznamuje s tím, co má řídit.
5/ Co můžou dělat proti plánům na omezení péče v kroměřížské nemocnici občané, co zaměstnanci?
Občané by se měli ptát před krajskými volbami kandidátů, zda budou podporovat centralizaci péče do Zlína. Pak by měli jít k volbám a uvážit, zda by neprospělo volit kandidáty nejen z Kroměřížska, ale i Vsetínska a Hradišťska. Jen to je šance zlomit moc zlínské aglomerace, která způsobuje potlačování rozvoje menších obcí a bývalých okresních měst.
V nemocnici je třeba přiznat si, že ne všechno funguje, jak má. Zamyslet se, co vyhání rodičky do jiných porodnic, pracovat na chování personálu, kdy jeden neochotný hulvát může zkazit práci desítek obětavých pracovníků. Nemocnice si musí pacienty hýčkat nejen odborně, ale i přístupem – jedině to je cesta k přežití.
6/ Mohla by být řešením privatizace nemocnic, popř. dlouhodobý pronájem soukromým subjektem, jak se píše v závěru koncepce?
Všichni vědí, že i ve Zlínském kraji doutná snaha o privatizaci - v době krize pro investora 100% byznys, nulové riziko. Na zdraví lidé obětují poslední korunu. Z pohledu kraje rádoby efektivní, nemusí se starat o ty zatracené nemocnice.
Jenže privatizací ztratí občané vliv na to, co a jak se bude léčit. Své zastupitele můžeme žádat, nebo nevolit. Soukromník (prakticky přichází v úvahu jen zdravotnický řetězec AGEL) se soustřeďuje na to, co vynáší, nikoli na to, co potřebují občané. Vytváří monopol a likviduje konkurenci.
