O tom, jakými cestami se ubírá rozvoj Kroměříže, a jakou radnice dokáže někdy projevovat blahosklonnost namísto důslednosti, svědčí i rekonstrukce Bezručova parku v Kroměříži. Probíhala už o prázdninách roku 2010 a dodnes vykazuje zcela zásadní nedostatky. Neřeší je nikdo.
Pochybnosti ji provázely od počátku. Mluvilo se o tom, že firma ji vysoutěžila za nejnižší cenu, ale – jak už to chodí – spoléhala na to, že si bude moci zaúčtovat nějaké náklady navíc. A to se také nakonec stalo. Radnice to zdůvodnila tím, že se rozhodla pro změnu v projektu. Ten počítal s dlažebními kostkami z imitace žuly, ale město se nakonec prý rozhodlo pro pravou žulu. Aspoň tak náklady navíc zdůvodnilo.
Rekonstrukce přišla na necelých 8 milionů korun, z čehož ovšem 85 procent bylo hrazeno z evropských fondů. Park však byl otevřen se zpožděním (zdůvodnění: moc pršelo) a rozhodně ne v hotovém stavu. Fontána, jakási dominanta parku, nestříkala a nepodařilo se ji pořádně uvést do provozu ani do konce roku. A ještě dlouho na jaře dalšího roku s ní byly potíže.
Dlažební kostky se vydrolovaly po celých velkých skupinách, malé děti je s oblibou vydloubávaly. Neměly s tím žádnou práci, zato hodně zábavy, zatím co jejich maminky kritizovaly malý počet houpaček a dalších prvků na hřišti. Na podzim proto firma musela nastoupit znovu a předlažďovalo se. Přitom někteří odborníci ještě před rekonstrukcí kritizovali skutečnost, že se vůbec dláždí. Poukazovali na to, že dlažba do parku nepatří.
Přímo katastrofální však byla kvalita mlatových povrchů cest. To se naplno projevilo na začátku roku 2011, kdy se cestičky a jejich křižovatky změnily doslova v bažinu a park se stal prakticky neprůchodným. Radnice však problém viděla v mlatovém povrchu jako takovém (který předtím odsouhlasila), ne ani tak v kvalitě jeho provedení. Všechny nedostatky bagatelizovala. Mlatový povrch je přitom osvědčená technologie, podobná se používá při stavbě antukových tenisových kurtů. Byla použita i na jiných místech v Kroměříži, na Komenského náměstí, kde se celkem osvědčila, ale i v Podzámecké zahradě, o níž platí totéž. Ne tak v Bezručově parku, kde to zhotovitel stavby naprosto nezvládl.
Radnice slíbila, že firmu přiměje, aby udělala mlatový povrch znovu. To se však nestalo. Firma pouze navezla na nejkritičtější místa hrubý černý písek, aby bahno z původního jemného žlutého písku překryl. Podařilo se to pouze částečně a za cenu toho, že cesty získaly ohyzdný flekatý vzhled. Pokud jde o dláždění, muselo se předělávat ještě jednou. Ani terénní úpravy nebyly v pořádku. Kdybychom měli zabíhat do detailů, museli bychom zmínit i autobusovou zastávku, která byla také součástí rekonstrukce. V zimě si tam rozhodně nezkoušejte sedat na lavičky, přimrzli byste ke kovovým trubkám.
Každý se může přesvědčit, že park v žádném případě není v pořádku ani teď. Když letos roztála ta troška sněhu, byl už zase stěží průchodný. Po větších deštích jej tak lidé budou muset znovu obcházet.
To už však vedení města neřeší vůbec. Zřejmě předpokládá, že si lidé už zvykli. Výsledek je ovšem takový, že radnice převzala za osm milionů jakýsi nefunkční nedodělek a v poklidu se s tím smířila. Hlavně, že se podařilo vyčerpat evropskou dotaci.
