Roku 1762 dala kroměřížská měšťanka Judita Heinischová zbudovat křížovou cestu na Barbořinu. Na kopci (261 m.n.m.) stála kaple svaté Barbory již v 17. století. Odtud byl pěkný pohled nejen na Kroměříž, ale po celém dalekém okolí až k Hostýnu.
Zvláště v době velikonoční kroměřížští občané využívali tuto cestu na sváteční výlety. Nechodily celé houfy, ale rodiny s dětmi, mládež nebo jednotliví poutníci. Někteří měli v ruce knihu, možná Bibli, aby hledali a nalézali moudrost pro svůj život. Zdravili se, přáli si pokoj, radost a rozdávali úsměv, který nic nestojí, ale každého potěší. V té době byli lidé chudí i bohatí, měli své starosti, avšak tolik nespěchali a většinou byli slušní.
Křížová cesta na Barbořinu již není na původním místě, ale zůstaly výhledy na město a také Velikonoce. I když velikonoční dny netrvají dlouho, je dostatek času k zamyšlení, třeba každý sám nad sebou. Přestat spěchat, netoužit jen po moci, slávě a majetku a rozpomenout se na slova předků :
člověk by měl být
vyrovnaný, statečný a moudrý.
Vyrovnaný, aby se dokázal smířit s věcmi, které nemůže změnit.
Statečný, aby měl odvahu měnit to, co změnit může.
Moudrý, aby dokázal rozpoznat, co změnit může a co nikoliv.
Pokoj a radost všem