15. 05. 2012 - Vojtěch Navrátil
Sál Starého pivovaru zaplnilo v pondělí po poledni několik desítek zájemců. I přes ne příliš vhodný čas zavítali na přednášku spoluzakladatele Fondu proti korupci Karla Janečka. Následně i zodpovídal na dotazy. U některých lidí vyvolal nadšené pocity, v některých pak smíšené.
Krom odměňování lidí, kteří upozornili na korupci, a kroků jdoucích proti čachrům v Pražském dopravním podniku na Drábkově ministerstvu práce a sociálních věcí zformuloval Protikorupční fond i svou vizi jak dopomoci k omezení korupce a udržení demokratických pořádků v České republice. V mnoha věcech, které Karel Janeček řekl o stavu korupce a společnosti v naší zemi, měl pravdu, ale pohříchu ona vize mi přišla velmi naivní a příliš ovlivněna algoritmy, které oproti Janečkově milované matematice nejsou jednoduše použitelné u Homo sapiens sapiens.
Hlavním cílem fondu má být na podzim letošního roku donutit parlament ke změně volebního systému, následně k odstoupení vlády a uskutečnění předčasných voleb v prvních měsících příštího roku. Současně má mj. dojít i k zákazu politické reklamy. Každý kandidát by musel podat před volbami (a i po odchodu ze sněmovny) majetkové přiznání a zdroj svých příjmů. Volební systém do Poslanecké sněmovny se má od současného poměrného volebního systému ve 14 volebních krajích prioritně změnit na většinový s jednomandátovými volebními obvody. Takto nastavený volební systém má vést k tomu, že lidé zvolí do dolní parlamentní komory ne anonymní šedé myši, ale slušné lidi (jak se poznají se nikdo včetně mě bohužel nezeptal) a ti díky tomu i následně převezmou vedení státu.
Pokud vynechám pochybnosti o tom, že by se návrh takového volebního systému za takto krátký čas stihl nejen vypracovat, schválit a nebyl by poznamenán gerrymanderingem (úmyslná manipulace s hranicemi volebních obvodů), tak podíváme-li se na volební systémy, pak jako člověk se jimi relativně intenzivně zabývající, neznám jediný, který by sám o sobě mohl dopomoci k volbě slušných lidí a zlepšení politické kultury.
Jistě, poslanci by byli možná více spjati se svým regionem a svými voliči. Ale nijak to neřeší slušnost v politice. Vezměme si třeba případ Itálie. V první polovině 90. let se zhroutil zahnívající systém první italské republiky, když akce Čisté ruce (někdy též Revoluce soudců) odhalila do té doby latentní korupci mezi italskými politiky a jejich rozsáhlé napojení na mafii. Po kolapsu všech dosavadních významných stran došlo ve voliči iniciovaném referendu ke změně volebního systému z poměrného na smíšený, v němž se 75 % poslanců volilo většinově. K zlepšení politické kultury nijak nedošlo, vedení země se chopil mediální magnát a vlastník AC Milán v jedné osobě a dál už ten příběh znáte. Tedy krom toho, že už je tam od roku 2006 díky onomu miliardáři zase jiný volební systém.
Politická kultura. To je co právě onomu návrhu fondu vyčítám. Nijak neřeší, zdali je u nás natolik rozvinutá, abychom si mohli dovolit jednobarevné většinové vlády. V roce 2006 i v poměrném systému dosáhla pražská ODS jasné nadpoloviční většiny v komunálních volbách. O tom jaký rozjelo mejdan pak díky tomu, že mělo většinu, duo „Mazánek & Kolibřík“ netřeba se rozepisovat. Ano, u moci by byli ve volbách zvoleni lidé slušní, ale myslel si snad v tom roce 2006 někdo z těch 54 % Pražanů co volili ODS, že volí někoho neslušného?
Jako přijatelnější mi spíše přijde taková změna charakteru kandidátních listin v současném volebním systému, že by se na kandidátkách jednotlivých stran zrušilo stanovené pořadí kandidátů a mohly se i udělovat negativní preferenční hlasy (zjedům). Nedomnívám se ale, že to povede k jejich výraznější redukci, jelikož se stále jedná o volbu kandidátky. Tedy volí ji voliči oné strany, kteří mohou s oním zjedem souhlasit, a ne voliči všech stran. Ale i tak je tento systém v současné době lepší, jelikož na jednobarevné vlády, k nimž většinové systémy mají tendenci vést, není naše společnost vzhledem ke stavu politické kultury a relativně krátké demokratické tradici dostatečně připravena.
Ke splnění cílů fondu má dojít někdy na podzim masovou demonstrací v Praze na Václavském náměstí, jelikož když to se naplní, tak vláda nebude moci před jeho požadavky stejně jako komunisté v roce 1989 ustoupit. V tomto by mu dal zapravdu jistě i ministr vnitra z let 1953-61 Rudolf Barák. Tento bývalý komunistický pohlavár, který podlehl v mocenském souboji Antonínu Novotnému a odseděl si pak do Pražského jara šest let, v říjnu 1988 dle svědectví jednoho spolupracovníka coby vedoucí skladu jednoho obchodu na Václavském náměstí při pohledu na opoziční demonstraci měl povědět: „To nemá cenu. Já ti říkám, jak tady nebude plnej Václavák, nějakejch osmdesát tisíc lidí, to nemá cenu. Nějakejch pět, deset tisíc, to kluci rozeženou pendrekama, ani si na ně nevezmou vodní děla. To nemá cenu, to je ztracený.“
Karel Janeček jich tam dle vlastních slov chce dostat tři sta tisíc a nechce si tu akci nechat ukrást odbory či dle něj pochybnými sdružení typu Holešovské výzvy ... povede se mu něco z toho?