Možná nám bude vyčteno, že jsme zaujatí, když zde po čase opět pojednáme o tajemníkovi kroměřížské radnice Františku Dočekalovi. V tom případě lze jen doporučit každému, ať jde navštívit kroměřížskou radnici a chvilku tam sleduje poměry. Najde-li deset spravedlivých, kteří mu řeknou, že jeho jmenování byl krok správným směrem, vezmeme všechno zpět. Troufám si však tvrdit, že je nevyhrabe.
Samozřejmě, to samo o sobě by nemuselo nic znamenat. Není žádným tajemstvím, jaké zadání nový tajemník dostal. Stěžejním bodem jeho agendy bylo zeštíhlení úřadu. V takové situaci si pochopitelně muž, který rozdává výpovědi, potlesk na otevřené scéně nevyslouží. Přímo se nabízí odpověď, že je to logické: úředníkům uvyklým na své pohodlí a jistoty dosti volného pracovního tempa začne najednou ujíždět půda pod nohama, a tak se zlobí. Navíc jim mraveniště rozhrabal člověk zvenčí, který ve městě nepožívá nějaké přirozené vážnosti a autority, notabene náplava a policajt. A přiznejme i to, že úřad dietní kúru opravdu potřeboval.
To všechno však nemůže bezezbytku vysvětlit nezvykle vysokou míru Dočekalovy neoblíbenosti. V tomto období změn by se dalo očekávat, že atmosféra na radnici vygeneruje dva zhruba stejně početné tábory. Jeden proreformní, který bude změny spíše obhajovat jako sice nepříjemnou, ale přece jen nutnost, a na druhý, který bude adorovat staré zlaté časy a udělá si z Dočekala hromosvod. A co víc - v tom druhém táboře by zákonitě měli převládat ti méně pracovití a výkonní, tedy i níže postavení, zatím co v tom prvním naopak tahouni, kterým leží kvalitní práce úřadu a jeho pověst na srdci. Tak to v podobných situacích bývá.
Na kroměřížské radnici je to však jinak. Nadávají prakticky všichni. Dokonce i ti vedoucí, kteří se vždy vyznačovali uměřeností, kompetentností a rozvahou.
Zkrátka profesionálové úřednické profese. A na kroměřížské radnici jsou i takoví, ne že ne.
Možná nový tajemník podcenil prostředí a pustil se do organizace rázně, jako ve vojensky organizovaném sboru. Aspoň to tak vypadá a hodně lidí to tvrdí. Ale ani to by asi nebylo to hlavní. Důležitější zřejmě je, že jeho kroky nepůsobí koncepčně, ale spíš chaoticky. Rušení, přeskupování a stěhování odborů a oddělení nebylo vlastně nijak vysvětleno a zvenčí viděno postrádá řád. Opravdu to působí dojmem přesunování vojenských útvarů na předem připravené pozice, jak vojáci odedávna omlouvali porážky.
A ne dosti na tom. Zatím co řada lidí musela odejít, někteří si vyvzdorovali, že zůstanou, například šéf strážníků Miloslav Skřebský. To nemůže dělat nic jiného, než zlou krev. Někteří další ze záhadných důvodů povýšili a co víc, přišli i noví, o nichž se teď jaksi neví, kam s nimi, neboť působí dezorientovaně. Přišla nová právnička, která však zatím působí spíš jako archivářka, zatím co ve srovnatelných městech mají právníka specialistu na veřejné zakázky. V Kroměříži není. Pak však můžeme být svědky tak absurdní zakázky na nákup džípu, jak ji na tomto blogu brilantně popsal Hanák. I tuto tragikomedii má na triku pan tajemník. A když se provalila, rozhodně nevypadal, že by překypoval pokorou.
Vypíše se prostě nová, jede se dál, no a co?
Tajemníkovi je také vytýkáno, že sice umí přidělovat úkoly, ale moc víc už ne, protože i on se ve složité problematice úřadu často ztrácí. Není divu, neměl moc příležitostí posbírat na tomto poli zkušenosti. A prý i v právech, která vystudoval, dost tápe, tvrdí zlí jazykové.
Ale stačí užít selského rozumu a pár minut si s panem Dočekalem popovídat.
Obrázek je překvapivě ostrý a tristní. Rozhodně neodpovídá nositeli titulu PhD.
A jistě rozmlouvajícímu neunikne, že se jeho protějšek vyhýbá přímému pohledu do očí. To vám jistě potvrdí řada lidí.
Ale nakonec jsme se dostali k tomu opravdu nejdůležitějšímu. Všechno by to mohlo být do značné míry vnitřní věcí radnice, protože, koneckonců, ať si to tam zařídí, jak umí, důležité je, aby úřad fungoval. Jenže už i o tom začínají panovat pochybnosti. Výhrady řady pracovníků radnice se dají shrnout do jedné věty: "Jestli někdo chtěl chod úřadu opravdu paralyzovat, tak se mu to podařilo."
