Dostává se k vám druhé pokračování seriálu o kauzách, které na dlouho dopředu namíchly a otrávily kroměřížské voliče. Podíváme se do soukromého parkoviště, kterému město sype tři sta tisíc ročně. Nebo na směnu domů, která pokladnu přišla místo desíti na více než třicet milionů korun. Či do vodáren, které se město všemi silami snažilo nevýhodně a pod hrozbami pokut pronajmout do Rakouska a zbavit je tak evropských dotací.
Kryté parkoviště dotované městem
Na sklonku roku 2005 otevřela u kulturáku firma WAA invest, stoprocentně vlastněná podnikatelem Pavlem Halasem, i za účasti budoucího ministra financí Miroslava Kalouska, nové kryté parkoviště. Poptávka veřejnosti po jeho službách však byla nízká a tak zelo až na pár míst prázdnotou. Majitel se tak rozhodl využít požadavku části obyvatel sídliště Bělidla na zřízení nových parkovacích míst. Radnice dostala nabídku, že by po dobu deseti let dotovala polovinu parkovného padesátce řidičů z okolních ulic.
Smlouva nakonec byla před volbami v roce 2006 napodruhé schválena a to na jeden rok a od roku 2007 je zastupitelstvem opakovaně prodlužována na dva roky, naposledy do září 2013. Město tak platí firmě WAA invest měsíčně 500 Kč za každého z padesáti parkujících řidičů, což ročně z městského rozpočtu činí 300 tisíc. Dalších 300 tisíc pak má díky tomu jistých automaticky od parkujících. WAA invest si tak od roku 2006 v důsledku opakovaných rozhodnutí kroměřížských zastupitelů do září 2013, pokud by nebyla smlouva opětovně prodloužena, přijde celkem na 4,35 milionu. Polovina z toho jí přiteče (či spíše už přitekla) z rozpočtu města.
A ilustrativní perlička na závěr: o zastupiteli Pavlu Motyčkovi (KDU-ČSL), který v roce 2011 neúspěšně vystupoval proti prodloužení smlouvy mezi městem a WAA invest, se od té doby nesmí v Týdeníku Kroměřížska objevit ani čárka. Týdeník totiž z poloviny také patří majiteli WAA invest.
Směna domů (někdejší městský statek za bývalé odborové sídlo)
V létě 2006 vláda rozhodla o převedení tzv. Šilhánkova domu na rohu Husova náměstí a Kotojedské ulice na úřad práce. Prostory budovy byly do té doby využívány v přízemí Hospodářskou komorou a ve zbytku objektu sociálním odborem městského úřadu. Úřad práce v té době potřeboval prostory pro posudkovou lékařskou službu, přičemž mu plně postačovaly (přízemní) prostory, které po dohodě vyklidila Hospodářská komora. I tak se z důvodu větší jistoty vedení města rozhodlo úředníky sociálního odboru z Šilhánkova domu přestěhovat do bývalé budovy Odborových svazů, v jejímž sousedství už městský úřad měl své kanceláře. Soustředěna tak měla být do jednoho místa značná část agendy úřadu. Výměnou za budovu Odborových svazů, kterou po tři roky nemohl prodat, požadoval její čecho-australský majitel Jaroslav Zbranek získat od města do svého vlastnictví areál bývalého barokního statku na Malém Valu, kde sídlila Správa majetku města Kroměříž. Jelikož nemovitost ve vlastnictví města byla hodnotnější, tak byl Zbranek ochoten dát městu doplatek ve výši dvou milionů.
Dohoda byla schválena až napodruhé den před komunálními volbami a výše doplatku činila 2,8 milionu. Kritikům se nelíbila jednak výše doplatku, jelikož nezávislé realitní kanceláře dle MF DNES odhadly rozdíl v ceně minimálně na šest milionů, nemožnost parkování před budovou, jakož i výše nákladů rekonstrukce, jelikož budova byla jen vybouraným skeletem s čelní stěnou v havarijním stavu. Náklady místostarosta Petr Sedláček (ODS) odhadl maximálně na deset milionů, zatímco lidovecký zastupitel Jan Videman, profesí stavební inženýr, na asi dvojnásobek Sedláčkem prognózované částky.
Když na podzim 2008 rekonstrukce budovy skončila, ukázal se místostarosta Sedláček jako velmi špatný prognostik. Místo jím odhadované ceny deset milionů šlo na rekonstrukci dle MF DNES z městské kasy o 24 milionů více, tedy celkem 34 milionů.
A co je nyní s prostory, které vyklidil sociální odbor města v Šilhánkově domě? Dle sdělení ředitele kroměřížské pobočky úřadu práce Karla Smíška tam byla rok cizinecká policie, jinak jsou trvale nevyužity.
Pokus o prodej VAKu
V letech 2002-03 odkoupila Česká spořitelna pro Moravskou infrastrukturní (MI) od Holešova, Hulína, Bystřice pod Hostýnem, Chropyně, Kvasic a Bězměrova možnost výkonu jejich akcionářských práv (přímý odkup dle stanov není možný) ve společnosti Vodovody a kanalizace Kroměříž (VaK) při ceně 160 Kč/ks (stejnou nabídku dostala i Kroměříž). Kroměříž pod vedením starosty Petra Dvořáčka (ODS), který byl původně příznivcem stejného postupu, jaký učinila již zmíněná šestice měst a obcí, navýšila svůj podíl postupně ze 30 % na 47 %. Když za MI začala v létě 2006 vyjednávat finanční skupina Penta (během pár let „vycucala“ několik miliard ze Severomoravských vodáren) a nabídla městu společný postup a odprodej svých podílů španělské firmě Aqualia, starosta Dvořáček a jeho modro-rudá hlasovací koalice opět změnila názor. Vypsáno bylo nakonec výběrové řízení, ve kterém nabídla nejvíce společnost Hanácká sladovna a to 1300 Kč/ks. Pokud by to prošlo, hrozila by reálně obdobně jako ve Zlíně ztráta přístupu k „evropským“ dotacím. Rozhodnout měla poslední schůze zastupitelstva den před volbami, ale starosta nakonec návrh prodeje stáhl.
V roce 2007 nabídla Penta již novému vedení radnice v čele s Milošem Malým (ČSSD) akcionářskou dohodu o vzájemném postupu, kde by její místo ve VaKu zaujala rakouská společnost Energie AG (EAG). Tato dohoda byla v listopadu téhož roku radou a zastupiteli odmítnuta jako zcela nevýhodná, silně omezující Kroměříž a nepatřičně zvýhodňující EAG, která měla mj. dostat jako minoritní akcionář v představenstvu většinu. V roce 2008 po zmírnění některých pasáží smlouvy radnice obrátila a začala prosazovat její přijetí. Na jaře jí k tomuto chyběl jeden hlas, který posléze v říjnu dodal lidovec Jiří Kubáček hlasující proti usnesení strany. Proti usnesení zastupitelského klubu hlasovali i komunisté Vladimír Křemeček a Zdeněk Coufal, který se jen kvůli tomuto bodu jednání nechal přivést z nemocnice.
Smlouva obsahovala pro město drastické (mnohdy desetimilionové) pokuty, pokud nebude při hlasováních EAG „po vůli“ či na něco změní názor, zatímco EAG by v opačném případě nemusela platit nic. Dle MF DNES navíc tehdejší starosta (a dnes senátor) Malý popřel před zastupiteli dopis z Ministerstva životního prostředí, které mu sdělovalo, že v případě schválení smlouvy přijde VaK o možnost čerpání dotací z EU. I Transparency International se pak ve své zprávě o privatizaci vodárenství ptala proč, když tato smlouva městu oproti EAG nic nepřináší, došlo k jejímu schválení?
Smlouva nakonec nevešla v platnost kvůli tomu, že se nepodařilo do konce roku 2010 navýšit základní jmění společnosti, čemuž bránily žaloby PMS Reality.
